Už dávno křížky nepočítám,
jen chvíle milé sčítám,
těch ostatních si nevšímám.
Vždyť kolik ještě času mám?
Na úsměv pro ty,
kteří kolem chodí,
na chutě na dobroty,
na šumění stromů,
zurčení vody,
na mraky nad hlavou,
pro botu toulavou,
na myšlenky, co v hlavě se mi rodí,
pro všechny lidi, které mám ráda,
na lásku k milému
a na přátelství kamaráda...
Kolik dechu a vzdechů v zásobě mám?
Nepočítám, jen svému srdci naslouchám
a žiju, žiju, žiju.
Zatím...
Až všechny dluhy životu splatím,
jak pára nad hrncem se ztratím.
A nebojím se,
vím, že se zase jednou vrátím...