Jsem sama ve svém světě
a přivolávám sen
a slůvka v každé větě
jsou tvrdá jako kmen,
jak málo k smutku stačí,
když pýcha poraní,
a šrámy od bodláčí
mě pálí do dlaní.

Jsem jako velká řeka
a blízko schází most,
znám mnohé, co mě čeká,
a toužím říci: Dost,
když noc svá křídla sklání
a nikdo neruší,
pak tóny milování
mi znějí do uší.