Vstupuješ kdykoliv
a kráčíš mojí duší,
máš na mé city vliv
víc, než se někdy sluší,
ledy se prolomí,
umlknou slůvka hněvu,
do svého soukromí
beru tě na návštěvu.

Přicházíš, odcházíš,
a zdůvodníš to časem,
spánkem mě provázíš
víc, než kdy tušila jsem,
hráze se protrhnou
a už se valí řeka,
jsi nebe nade mnou,
jsi sázka na člověka.