Jako první v Evropě a možná i na světě měli před 55 lety, 9. června 1958, diváci možnost shlédnout divadelní představení na exteriérovém otáčivém hledišti v Českém Krumlově. Tato točna, umístěná v zámeckém parku, tehdy "uvezla" asi 40 osob a byla poháněna ručně. Na té dnešní s kapacitou 644 osob se každoročně vystřídá zhruba 55 tisíc diváků a od roku 1958 navštívilo tamní představení přes 1,7 milionu lidí. Jako druhé v Evropě se zrodilo otáčivé hlediště ve finském Tampere v roce 1959 a v Česku bylo postaveno další takové ochotníky v Týně nad Vltavou v roce 1983.

Princip otáčivého hlediště, jež umožňuje divákům vnímat děj panoramaticky, možná nevynalezl autor českokrumlovské točny, architekt a scénograf Joan Brehms (1907-1995). Jako první ho ale podle dostupných údajů v exteriéru zrealizoval právě v Českém Krumlově. O hledišti, jež se otáčí do různých stran za herci, údajně uvažoval švýcarský divadelní reformátor Adolphe Appia (1862-1928). V Čechách se první zmínka o takovém hledišti objevila v souvislosti s výstavou Pražské baroko v roce 1938, kdy ho režisér Jiří Frejka zamýšlel vybudovat v zahradě Valdštejnského paláce, ale pro velkou finanční náročnost z toho sešlo.

Ručně otáčenou dřevěnou točnu z roku 1958 pro 40 lidí nahradila v Českém Krumlově již následující rok točna větší pro 400 osob, jejíž otáčení zajišťovalo 40 vojáků. V roce 1960 se podoba hlediště znovu změnila, poprvé byla konstrukce zahloubena pod povrch a otáčení zajišťoval elektromotor. Kapacita vzrostla na 550 míst. V následujících letech proběhlo ještě několik rekonstrukcí a úprav točny, jejímž provozovatelem je Jihočeské divadlo se sídlem v Českých Budějovicích.

Letitým problémem této přední evropské plenérové scény je spor s UNESCO, jehož výbor kvůli ní hrozí vyškrtnutím města ze seznamu památek. Podle výboru i památkářů narušuje točna vzhled zahrady a o jejím odstranění se začalo mluvit již v roce 1992, kdy byl Český Krumlov na seznam UNESCO zapsán (v žádosti o zápis ale nebyla uvedena). Podle slibu České republiky by měla točna zmizet do konce roku 2015. Jenže to by byla velká škoda. Divadlo a představitelé Českých Budějovic a Českého Krumlova za podpory kraje připravili model kompromisního řešení. Neví se však, jaký postoj k návrhu zaujme výbor UNESCO.