Když večer stáhne roletu,
když marně hledám kometu,
když vnímám jako z dáli
vše, co jsme neustáli,

když sen, co přijde k zápraží,
se dovnitř sotva odváží,
když smutek jenom zírá
a ani nedotírá,

když ryčná hudba v ovzduší
můj šepot snadno přehluší,
když objímá mě zvolna
tvá náruč sladkobolná,

tak teď se, lásko, klidně směj,
jsi beznaděj či čaroděj?
Dál budu s loďkou díků
plout mořem prosebníků.