Můj domov je tam, kde právě jsem. Nosím ho stále s sebou. Je i tam, kde mohu hlavu složit a kam se mohu vracet. Ráda ho opouštím, a ještě raději se vracím.

Je příjemné, když tam na mne někdo čeká. Nečeká-li, nevadí. Všichni, které mám ráda, jsou stále se mnou, proto netrpím pocitem samoty.

Jako doma se cítím v lese. Stromy vnímám jako sestry a bratry a často si s nimi povídám. A nejen s nimi. Vedu dlouhé dialogy s přáteli, se svými dcerami, s těmi, kteří už nejsou mezi námi.

Nebo jen tak jdu, medituji a cítím se v bezpečí, jako doma.