Ano, člověk někdy přijímá to, co žije, jako fakt, s nímž se nedá nic dělat, a svou pasivitou, pramenící z ostychu, vlastní nedůvěry či pohodlnosti, se připraví o řadu hezkých chvil, kterých v životě je i není dost.

Jano,tvoje verše mají velkou pravdu člověčího chápání. Díky.

Krásné vyznání.***

Hezké přirovnání a napsané tak, že je to příjemné na čtení.