Zas bílá mlha
mi výhled uzavírá,
bělounká bříza
se vánkem rozechvívá,
bělostný oblak
se majestátně plouží,
bělásek křehký
mi kolem hlavy krouží,
bělouš si cválá
a hříva za ním vlaje,
jak bílý závoj,
jak navštívenka máje.

Křídový útes
se na pobřeží tyčí
a hejna racků
mi svoji píseň křičí,
ač v mysli mojí
už bílá místa sídlí,
tak z bílých nocí
jsme oba trochu zjihlí,
láska je bílá,
když probudí se zrána,
ne, nejsem víla,
jsem tvoje bílá vrána.