Radost mi dělá natáčení seriálu Ordinace v růžové zahradě. Vzhledem k tomu, že tam má postava trpí narkolepsií, scénář mi umožňuje občas schrupnout, což je skvělé. Lékařské prostředí je mi blízké, protože mě provázejí různé nemoci. Už jsem si na ně zvykl. S nemocí se vypořádáte jedině tak, že se s ní naučíte žít. Vždycky říkám, že člověk má jít do hrobu zhuntovaný. Nemoci mě naučily brát život pozitivně.

S kolegy ze seriálu jsme vyrazili trochu pobavit děti v nemocnici a tak si říkám, že průšvih je, když se s nemocemi potýkají mladí, u mé věkové kategorie už choroba nemá být důvod k trápení ani k přemýšlení. Beru to tak, že si ráno dám deset prášků a vyrazím do práce. Sice jsem trochu zvolnil tempo, už bych nevydržel být osmnáct večerů měsíčně v divadle, z toho jedenáct na zájezdech, jak jsem to měl, než jsem šel do důchodu, ale sedět doma a nic nedělat bych taky nevydržel.