Strážím si poklad svůj,
hýčkám své věčné snění,
ó, Bože, při mně stůj,
až přijde rozloučení,
vždyť ty už dávno znáš
mé zbloudilé duše vzlyk,
jen ty mi sílu dáš,
až přijde ten okamžik.

Jak sama dále plout
tím prchajícím časem,
za láskou zabouchnout,
když pro ni zrozena jsem,
jeden chce láskou žít
a druhý tebe vzývá,
k čemu se přiklonit,
když obojí mi splývá?