Na velké štěstí
jsem čekala,
na rady příliš
nedala,
pak radost osiřela,
ztichla a oněměla.

Krása se mihla
a zmizela,
ač z hlubin duše
vyvřela,
melancholií se chvěla,
zhasla a odletěla.

Rána nevyspalá,
touha neustálá
jak v čisté vodě
loví,
jen obzor nachový
možná mi odpoví.
Je to snad láska?
Kdo ví?