Mraky a muži,opravdu je tu podobnost,oboje se objeví a pak zase odtáhne,tak jste to Jano vlastně dobře vystihla.

První byly Mraky, a pak mě zarazila podobnost, a tak vznikli Muži. Také mám mraky ráda, jejich proměnlivost, náladu, která s nimi připlouvá. I muže, jejich stejnost i rozdílnost, ...

Zajímavé srovnání myšlenek a oblaků. Také jsem si uvědomil, jak se dívám na oblohu čím dál méně. Už se těším na nebe, na které bude radost se dívat.

Je to velmi podobné básni Muži, ale i sama skutečnost je podobná, s výjimkou možnosti zůstat. Je to krásné. Mám ráda mraky, jejich tvary, proměny, let, kdysi jsem tu měla Oblaka.