Říkám si, jaká je dnes divná doba,
když nevládne láska, ale zloba.
Člověk člověka se bojí
a všelijaké úskoky jeden druhému strojí.

K čemu je technika, co svět nám přibližuje,
když matka vlastnímu dítěti ubližuje.
Slýcháme smutné zprávy každý den,
jak syn starou matku nepustí ani ven.

Dřív prý chodíval krajánek,
každý ho vítal a zval na džbánek,
všichni ho zvali do dveří,
dnes nikdo nikomu nevěří.

Tak si říkám, zda je možné uzdravit chorý svět.
A jak to udělat? Bude to dneska, zítra, teď?
Snad mé divné chmury na svědomí má
jen zima dlouhá, temná, zlá.

Dnes jaro střídá zimní čas,
kéž jarní slunce vyžene vší zlobu z nás.
S nadějí v srdci volám, lásko, ty něžná krásko,
vrať se s jarem a vejdi v nás...  


Všem přeji krásné jaro a dobré časy.