Cítím tě na dálku,
zrána i po setmění,
jak bílou obálku,
v níž ani věta není.

Vnímám tě beze slov,
jedno, co v listu bude,
city jak vzácný kov,
ty rozezní se všude.

Žiji tě bytostí,
i třeba bez setkání,
když klid se rozhostí
jak věčné milování.