Není to od nás daleko a na místní lesy jsme si už zvykli, k rybníku, který se náchází za obcí a před lesem, jsme se kdysi jezdili koupat. Počasí přímo vyzývalo ven, sedět doma by nebylo moc moudré. Bylo mi trochu smutno, protože tam s námi jezdívali naši pejsci. Nasedli jsme do auta a vydali se směr Libouchec a lesy za ním. 

Cesta byla dobrá, v pohodě jsme dorazili před les, kde už stála dvě auta. Výhodou tohoto lesa je, že se s jinými houbaři nemusíte vůbec potkat. Vyrazili jsme naším obvyklým směrem, všude byl klid jen občas se ozvali ptáci. Jaké bylo naše překvapení, když jsme hned na kraji lesa našli první houby. Protože to tam známe, vydali jsme se dál a cestou sbírali to, pro co jsme se sem vydali. Není nic hezčího, než procházka lesem, nepotkat žádné dalši houbaře a poslouchat to ticho a zpěv ptáků. Nicméně jsme přece jen někoho potkali. Byla to moc příjemná paní, byla místní, říkala, že sem chodí hodně často. Čas běžel, počasí bylo pořád hezké a my jsme byli spokojení kolik jsme toho našli, to jsme opravdu nečekali. Zavelela jsem k pomalému návratu, protože jsem chtěla ještě k blízkému rybníku.

Tam to také známe. Jezdili jsme se sem koupat, už je to hodně dávno. Ještě jsme měli oba pejsky a já jsem netušila, že mě v budoucnu čeká zákeřná nemoc. Udělala jsem si pár fotek a cestou jsme se ještě zastavili v Libouchci u zámku a u potoka s vodníkem. Počasí bylo pořád hezké, domů jsme v pohodě dojeli a musím říct, že jsme byli moc spokojeni. Tolik hub jsme opravdu nečekali. Přeji všem hezký a spokojený podzim a hlavně zdraví.