Rychle, jak o závod,
se snáší mlha bílá
a vyhořelý knot
ti světlo neposílá.

Zvolna, jak v područí,
po nebi mračno táhne,
vzdálené náručí
na srdce nedosáhne.

Bezděčně vzpomínám
na malou mořskou vílu,
kmen stromu objímám
a prosím o posilu.

Ať v bytí, nebytí,
ať dlouho nebo krátce,
než vír mě zachytí,
já upsaná jsem lásce.