Ještě jaro nerozkvetlo do plné krásy, ještě zima vystrkuje drábky, a přesto v nás první sněženky vyvolávají romantické nálady a něžná očekávání. Těžko si představit něco romantičtějšího, než rozkvetlý sad. Vždyť jediným svědkem mnohých vyznání a prvních polibků jsou často právě stromy, stromy, které chrání milence ve své zelené náruči.

Strom má v sobě cosi mystického, je symbolem síly. Jeho kořeny tkví pevně v zemi, zatímco větve se natahují k nebesům a tak strom symbolicky spojuje zemi a nebe, realitu a snění. Je mostem mezi tím, co máme, a tím po čem toužíme. Říká se „být silný jako dub“ a člověk tu nezdolnou sílu cítí téměř hmatatelně, když se dotkne kmene věkovitého stromu a pomyslí na všechna ta léta, po která stál.

Zkuste to někdy. Opřete se zády o takový prastarý strom, zavřete oči a představte si, že jste s ním na okamžik splynuli. Hluboké kořeny představují ukotvení, životní jistotu a bezpečí, větve dosahují tak vysoko, jak smělé jsou Vaše touhy. Vychutnejte ticho a klid. Ucítíte příliv energie a možná k Vám promluví i duch stromu, dryáda, nadpřirozená bytost, která v něm sídlí a zjevuje se jen těm, kteří jsou schopni porozumět.

Vypravte se ruku v ruce na procházku do třešňového sadu! Dokud jsou stromy v květu, čeká Vás polibek pod modrým nebem, z něhož se při každém závanu větru jako velké voňavé vločky snášejí k zemi bílé lístečky. A pokud výlet odložíte na začátek června, třešně už budou dozrávat a pak není nic krásnějšího, než se vzájemně obdarovat tou největší a nejchutnější třešničkou…

Ještě jaro nerozkvetlo do plné krásy, ještě zima vystrkuje drábky, a přesto v nás první sněženky vyvolávají romantické nálady a něžná očekávání!