Když nemoc tělem cloumá,
to člověk jen tak bloumá,
chvíli chodí, chvíli leží,
dívá se jak venku sněží.

Mění úsměv na své tváři,
usne s knihou na polštáři,
probudí se, pustí telku,
žádný film nevidí vcelku.

Při reklamě zanadává,
hodnou chvíli ponechává
v horké vodě pytlík s čajem,
s počítačem šachy hraje.

Běží to tak od začátku,
mimo sobot, neděl, svátků,
při sešlosti rodinné
pookřívá, jak by ne.

Uzdravíš se Martine!