Ten dostala od jisté „Amerikánky“. Samozřejmě se nejednalo o hrdinku nového filmu Viktora Tauše, ale o Katinku Krákorovou, tehdy už Aignerovou, manželku Dr. Gustava Aignera. Byla to vskutku nevšední žena, která o sobě za svobodna prohlašovala, že je „communistka“, kouřila a chtěla se učit střílet. Nejprve pletla hlavu studentovi medicíny V. D. Lamblovi, pozdější lásce Němcové na taky okouzlila jeho bývalého spolužáka Vojtu Náprstka, jenž složitý vztahový trojúhelník vyřešil tím, že s ní uprchnul do Ameriky. Díky tomu vznikla i následná Katinčina přezdívka, pod níž se objevila i v korespondenci slavné autorky Babičky.

Katinka jí totiž při své návštěvě Čech darovala malou elegantní vídeňskou lampu s bílým sklem na takzvaný americký olej, což byl název pro petrolej. Vynález tohoto svítidla se připisuje  polskému chemikovi Łukasiewiczovi. K většímu rozšíření ale došlo až po roce 1859. Lze tedy říci, že Němcová obdržela skutečnou novinku, která se na psacím stole v jejím bytě opravdu vyjímala.

Spisovatelku dražší dárek očividně potěšil. Zmiňuje se o něm i ve svém dopise synu Karlovi 23. ledna 1858: „ Já dostala pěknou lampu k studování od jedné známé paní Amerikánky, která je tu na návštěvě a velmi mne ráda má.“

Katinka ji obdivovala, což Němcovou určitě těšilo, ale zjevně ji o něco více zaujalo moderní svítidlo. Chlubí se jím totiž i v dalších lednových a únorových listech určených příteli Václavu Čeňku Bendlovi a manželovi Josefovi.

Citovaná poznámka však především dokazuje přátelské vztahy mezi oběma ženami a také z ní vyplývá, že se asi musely znát před Tinčiným odchodem za oceán. Němcová byla totiž jednou z prvních osobností, které Katinka v Praze po svém příjezdu koncem roku 1857 navštívila. Mimochodem její rodiče bydleli v Liliové ulici v Praze, což je nedaleko domu U Halánků, kde vládla pevnou rukou paní Fingerhutová, matka Vojty a Ferdinanda Náprstkových. Němcová se dobře znala s oběma bratry Náprstkovými, ostatně Ferdinand se jí dost obhrouble dvořil, tudíž se s Katinkou zřejmě seznámila jejich prostřednictvím už někdy kolem roku 1848. Co se pak stalo s lampou, to už se mi nepodařilo zjistit.

Prameny:

Bittnerová Martina, Zapomenuté osudy, Praha 2017

Bittnerová Martina, Spisovatelky a Éros, Praha 2011
Humlová-Veletovská Hana, Z doby Boženy Němcové: ve prospěch chudých dětí českých škol brněnsky̌ch, Díl 1, Brno 1941

Němcová Božena, Lamentace/Dopisy mužům, Praha 1995