Znovu se probouzím,
život mě pozdravil.
Klaní se do pasu,
prý se moc pobavil,
tou mojí tváří,
co ted už prý září.
Byla jsem nerudná,
neschopná, nemluvná.
Nic tady nebylo,
co by mě bavilo.
Mraky se valily,
černé a nevzhledné,
zmizelo všechno to
krásné a pohledné.
Život se rozzlobil,
rozbil tu černotu
a já ted vděčná jsem
za jeho dobrotu.
Zase se usmívám,
vnímám své okolí
a věřím životu,
že všechno přebolí.