Zábava se rozproudila nad množstvím pochutin donesených účastníky i vínem rozlévaným pomocí důmyslného potravinářského sáčku v krabici, zvaného bag in box. V jednom případě se ho ale nepodařilo zprovoznit a víno muselo být zachráněno přelitím do jiné nádoby. Zábavu podpořila též tombola, pár výher pak kolovalo mezi účastníky opakovaně, ale nakonec byli všichni spokojeni.

Menší i větší skupinky účastníků si sdělovaly zážitky, několik šikovných účastnic rozdávalo dárečky vlastní výroby, pánové Čepelka a Zelenka představovali výsledky své literární činnosti, koupit bylo možné též nástěnný kalendář na rok 2025. Zkrátka pohoda a příjemná atmosféra.

A protože jsem já měl připnutou vizitku se jménem (což byl napříště doporučoval též ostatním), těšilo mne, když jsem byl oslovován účastníky coby autor příspěvků o kultuře a výstavách. Byl jsem rád, že to Íčkaře zajímá a inspiruje k návštěvám těchto kulturních akcí. Tak mne například oslovily sestry Ingrid Hřebíčková a Michaela Přibová, které se aktuálně chystaly shlédnout výstavu obrazů Hráč ze soukromé sbírky sběratele Leona Tsoukernika v Magnus Art Galerii J&T banky. Podobně jsem poznal Zuzanu Zajícovou, Danielu Řeřichovou či Alenu Tollarovou. Kuriózní situace však vznikla s Vandou Blaškovič. Ta mne oslovila na i60 prostřednictvím rubriky Vzkazy na konci října právě poté, co také shlédla již zmíněnou výstavu Hráč. A protože chytře uvedla ve svém vzkazu mailové spojení, v mezidobí jsme si vyměnili pár zajímavých mailů. A jak jsem se tak bavil s účastnicemi setkání (což mne blaží a dělám rád), jedna z nich se mne zeptala, zda vím, kdo je?! No, nevěděl jsem. A byla to právě Vanda! Ale i ona byla překvapená, protože podle profilové fotografie na i60 si mne představovala jako menšího človíčka… Při mých 188 cm! Vtipné, že? Tak jsme se tomu zasmáli, a protože stejný den na setkání Íčkařů navazovala nedalo v Dlouhé ulici komentovaná prohlídka okouzlujících skleněných objektů Václava Cislera v DSC Gallery, Vanda přijala moji nabídku a šli jsme na výstavu spolu.

Zkrátka je osvěžující pohybovat se mezi lidmi, kteří jsou stále aktivní, a těším se na další setkání v roce 2025. Již Platón řekl, že pozorování krásy dává smysl životu. A platí to nejen pro pozorování neživých věcí kolem nás, ale též pro pozorování pozitivních lidi, což jsou Íčkaři… a zejména Íčkařky!

Tento příběh za článkem dokumentuji několika fotografiemi. Poslední fotografií bych chtěl všem, kdo se pohybují na tomto serveru i60, popřát krásné vánoce a hlavně zdraví a neutuchající aktivity po celý rok 2025.