Šumění deště, závany větru,
hučící vodopád,
spadané listí a mokrá tráva,
mezi stromy velebné ticho.

Známá cesta vlnící se mezi poli
ztracená až ve stínu u lesa
a čas ten prostě tiká.

Už zase prší,
několik bouří i slunečný den,
cestičky jsou plné kaluží,
opuštěná naše lavička.

Jedno preso, prosím, madam.
šálek na stole je už prázdný
„a likér jako obyčejně?"
vrtění hlavou k záporu
"samotnému nechutná, že?"

Tiché večery při procházkách,
několik zastavení, vzpomínky,
až pozdě přichází spánek
k časnému vstávání.