Na tento den pro milovníky starých mašinek už tradičně AŽD Praha, provozující linku tzv. Švestkové dráhy, opět připravila nostalgickou jízdu parního vlaku Českým středohořím.  

Co je Švestková dráha? Spojuje Litoměřice s Mostem a vine se přes Lovosice, Třebenice, Třebívlice a další zastávky malebným Českým středohořím. První vlaky se po ní rozjely koncem 19. století. V minulosti ji často lemovaly švestkové sady a podle nich získala své přízvisko. V roce 2007 dráze zazvonila hrana a nerentabilní provoz na ní se zastavil. S jejím osudem se díky bohu nesmířili nadšenci, kteří se rozhodli vrátit ji životu. Pamatuji se, jak jsem jednou šla z Číčova přes Hořenec a Jablonec (pozor, neplést si s Jabloncem nad Nisou) do Libčevsi a cesta vedla přes koleje. V tu dobu už nebyly opuštěné, ale pracovalo se na nich a dělníci na mě volali, že až půjdu příště, určitě už tam bude jezdit vlak. A vláčky ozdobené obrázky modrých švestek se skutečně  na koleje vrátily a od roku 2020 se můžete Švestkovou dráhou svézt. Švestkové sady díky šarce většinou zanikly, nicméně  půvabný název zůstal zachován i pro dnešní pravidelný provoz.

Prvomájové ráno vypadalo slibně a zvalo na výlet. Vytiskla jsem si letáček s jízdním řádem nostalgické jízdy a vyrazili jsme vstříc Všudybylce. Téměř stoletá dáma - parní lokomotiva 354.195 z roku 1925, známá pod přezdívkou Všudybylka, byla totiž roztopena a připravena svézt zájemce o sváteční jízdu i pobavit nadšence, postávající podél kolejí. Vybrat si to správné místo není úplně jednoduché, tedy zvlášť chcete-li si vláček i vyfotit.  

Jako první zástavku jsme si vybrali nádraží v Třebenicích, tam vlak chvíli stojí a my budeme mít čas potom popojet a počkat si na něj dál. Snad si umíte představit tu radost, když se na obzoru objeví přibližující se černý kouř. Za chvíli mašinka dorazila, já jsem si párkrát cvakla a jeli jsme dál. Další zastávku jsme udělali v Dlažkovicích, kde by mohla vyjít fotka vlaku s Házmburkem na pozadí. Kvůli světlu sice zrovna moc nevyšla, ale vem to nešť. Popojeli jsme do Libčevsi a tady si na vlak počkali. Vlak plný spokojených výletníků odbafal do Mostu a nám se domů ještě nechtělo.

Bylo zrovna poledne, a tak se náramně hodila hospoda v Libčevsi u kostela. Zájemcům vřele doporučuji, porce velké, chuť jídel potěšila a ceny též.

Vyjeli jsme si pak ještě o kousek dál a zaparkovali u hřbitova v Kozlech. Odtud totiž vede cesta na jeden z magických středohorských kopečků - Tobiášův vrch. Sem se jezdí brzy zjara na hlaváčky a koniklece. Ty jsou teď už odkvetlé a zářivou žluť hlaváčků vystřídala žluť řepkového lánu kolem. Vrch je krásně jarně zelený, znalci však vědí, že pomalu chystá další představení a brzy zfialoví rozkvetlými vikvemi. Vlasy kavylu už taky začínají stříbřistě vlát. Mám to místo ráda a vyběhla jsem si nahoru v doprovodu náhodné turistky, se kterou jsme si pěkně povyprávěly o krásném Českém středohoří.