Tento nejstarší ženský klášter na Moravě založil roku 1181 moravský velmož Vilém z Pulína jako pokání za svá vojenská alotria a za poničený majetek v Rakousích, kam podnikal vojenské vpády. Klášter, zbudovaný pro sestry premonstrátského řádu, je jednou z nejnavštěvovanějších památek v regionu.

Za husitských válek byl klášter údajně vypálen. Pokoušeli se ho vzkřísit Strahovští premonstráti, ale po požáru roku 1703 jej ponechali vlastnímu osudu.

Tato památka má velmi dlouhou a pohnutou historii. Současná podoba je z přelomu 17. a 18. století. Nezastřešené torzo hlavní lodě kostela má velké kouzlo génia loci. Gotická kamenná syrovost vyzařuje pozitivní energii, kterou na sobě pocítí nejeden návštěvník. Na básníka Jana Skácela udělal klášter tak velký dojem, že o tom napsal stejnojmennou báseň Rosa coeli, kterou dokonce zhudebnil písničkář Vladimír Veit.

Na celém světě není tolik ticha,
jako když sněží v Dolních Kounicích,
a probořenou střechou katedrály,
snáší se k zemi bílý sníh.
(Úryvek z básně J. Skácela)

Majitelem objektu je v současné době Biskupství Brněnské a provozovatelem město Dolní Kounice. Pořádají se zde kulturní akce, např. koncerty pod širým nebem a místo si zvolili nejednou i filmové a televizní štáby jako svou lokaci.

Romantická zřícenina kláštera není volně přístupná neustále. Je třeba si ověřit, kdy v sezóně je otevřena pro veřejnost.

Město Dolní Kounice však má i mnoho jiných obdivuhodných památek, např. zámek a poutní kostel sv. Antonína, židovskou synagogu, hřbitov, několik kostelů a kaplí, historické měšťanské domy, boží muka, kamenné kříže u cest, apod. A stojí určitě také za návštěvu.