Naděje svítí jako lucerna,
když nebe potemnělo,
naděje, to je studna bezedná,
z níž srdce pít by chtělo.

Naděje jsou i květy na keři,
kde jindy trny čnějí,
naděje je, když jiní nevěří,
a tobě zvony znějí.

Naděje září jako zlatý chrám,
jak zapálená svíčka,
patří i tobě od dob, co tě znám,
schoulená do klubíčka.