Zima drží žezlo vlády pevně v rukách, i když se někdy zdá, že venku kraluje spíše duben se svým aprílovým počasím, než leden, ale opak je pravdou. Bez ohledu na to, zda mrzne a sněží či je obleva a prší, dny jsou ještě krátké, noci dlouhé a světla pomálu. Modrá čárka v teploměru za oknem se jednou líně, protahuje vzhůru za sluncem nebo naopak volným pádem klesá hluboko pod bod mrazu, když ji ovane mrazivý dech a to je ta pravá chvilka na posezení u krbu s knihou v ruce.

A protože večery jsou dlouhé, sáhneme i po knížkách, na které běžně čas nemáme. Témata jsou různá, romány, detektivky, literatura faktu či naučné, cestopisy atd. Pro mnohé jsou takovými knihami kuchařky. Ať kuchařské knihy, které máme doma či v knihovnách, kde jsou pro zájemce připraveny v nepřeberném množství, stačí jen pro ně do knihovny zaběhnout. A tak s kávičkou, čajem či grogem po ruce se těšíme, jaké nové dobroty objevíme, které bychom sice rádi ochutnali, ale už předem víme, že v dnešní uspěchané době se nám stejně na dlouhé vyvařování času nedostane.

A tak listujíce stránkami plných receptů klasických, cizokrajných, sladkých, zeleninových, dietních a mnohých jiných se nám najednou vybavují vzpomínky na jídla, které vypadly časem z našeho jídelníčku, ale byly součástí našeho mládí a vařily je pro nás s velkou láskou naše babičky, když jsme u nich pobývali na prázdninách nebo návštěvách v kterékoliv roční době. A když jsme později sami zkoušely, ale úplně nachlup stejný zažloutlý recept, nikdy to nebylo ono. Je nás určitě hodně se stejnou zkušeností.

A součástí zimy na přelomu ledna a února byly nejen pololetní prázdniny, ale i zabijačky kdy se sešla celá rodina a za celý den se vystřídaly recepty snad z celé kuchařské knihy. Počínaje ovarem, gulášem, tlačenkou, jitrnicemi konče, jelítky, polévkou či škvarky, které se později umlely i následným uzením masa. Nesměl chybět jablkový křen, samozřejmě něco sladkého i tekutého na zahřátí. Ovšem co v tento den chybělo zcela určitě, byla váha, neboť zabijačkové hody nejdou s váhou moc dohromady. Ale byly to krásné časy.

A i když je za okny bílo, hřejí mně vzpomínky, které vyvolaly knihy plné chutí a vůní. Opatrně je vracím do regálu mezi ostatní a přeju si, aby i dalším čtenářům přinesly stejně milé vzpomínky.

Přeji i vám, přesto, že je nevlídné počasí, krásné vzpomínání s knihami.