Řekne-li se o někom, že je hračička, představí si možná mnozí, stejně jako já, pána v nejlepších letech, případně kluka, který rád kutí, něco montuje nebo si hraje. O holčičkách, natož pak slečnách či dámách, se to neříká. My holky asi hračičky nejsme. I když si rády hrajeme a kutit a montovat nás baví.

Několik hračičků v nejlepších letech jsem potkala v Národním zemědělském muzeu na pouze pětidenní Výstavě modulového kolejiště ve velikosti H0. Ve spolupráci s muzeem ji připravil Klub železničních modelářů z Prahy 7 – Bubny.

Pánové seděli a postávali s pohledy soustředěně upřenými na panely před sebou, na nichž jsem identifikovala různá hejblátka, světýlka a bílé přímky. Někteří měli na hlavě sluchátka, umožňující jim domlouvat se přes celou místnost, kdy a který vláček pustí na trať.

Vlaky a nádraží mám ráda od dětství. Proto jsem si nemohla tuto výstavu nechat ujít. Na tomto portále jsem již zveřejnila dva články se stejnou tematikou: Vláčky, kam se podíváš – z Království železnic na Smíchově a Malá železniční fotoreportáž – z Pražského železničního dne na Masarykově nádraží. Snad vás následující fotografie potěší.