Inverze konečně rozešla se,
já uviděla nebe v modré kráse,
bylo v barvě jako šmolka,
já byla v tu chvíli malá holka.

Vzpomněla jsem na maminku,
když bílé prádlo ona prala,
šmolku krásně modrou,
do vody vždy přidávala.

Dnes už nevím z čeho byla,
prádlo vždy pěkně rozzářila.
O to ale vůbec nejde,
komu na tom dneska sejde.

Jenom jsem tím říci chtěla,
že pouhý pohled, chvilinka,
a v tvé hlavě znenadání,
vynoří se vzpomínka.