Když vstoupil jsi mi do cesty,
hned věřila jsem ve štěstí.
Srdce zrychlilo svůj běh,
jako když tluče naposled.

Dech se tají, rozum mizí,
v tu chvíli mi nejsi cizí.
V mysli dotaz, co se děje,
k čemu to mé tělo spěje?

Odpověď však žádná není,
doufám, že mě přejde chvění.
Zmrtvěla jsem poznáním,
že životním jsi posláním.

Na tebe jsem čekala,
i když jsem tě nezvala.
První úsměv, první dotek,
první pusa, první noc,
rozkoš nás oba zahltila,
chceme být spolu zas a moc.
.
Jsme si tak blízcí,
i když jsme vzdáleni,
a když jsme spolu,
láskou jsme nadšeni.
I když už jsem velká dost,
toužím být s tebou pro radost.