Začala bych úvahou, co je vlastně energie? Dnes jsme si zvykli vidět za tímto slovem energii spojenou s rychlostí aut, letadel, vlaků, v lepším případě se sportovním výkonem – rychleji běhat, plavat a také s energií rychle myslet ve vědomostních soutěžích. Často jsou ale takové výsledky na úkor kvality jak fyzických, tak duševních sil. Vše musí být rychlejší, takže si ty prožitky ani neužijeme a už je tu další.

Slovo energie je původem z Řecka a znamená vůli, sílu a schopnost k činům. Tato formulace jejího významu se mi líbí více. Tím, že měl někdo silnou vůli a schopnost k neobvyklým činům, tak obohatil lidstvo o cenné poznatky. Těmto lidem se říká odvážní dobrodruzi. Někdy s obdivem, někdy pohrdlivě. Nebýt ale těchto dobrodruhů, neznali bychom Ameriku a nespojili ji telegrafem s Evropou, svět by zůstal tmavý, osvětlený jen loučemi, bez objevení penicilínu by lidé dále umírali na nemoci, nemohli bychom dnes obdivovat velkolepé stavby paláců a chrámů, neobdivovali bychom se nádherným zahradám a parkům, kam si pak unaveni chodíme odpočívat jak na písčité pláže k modrému moři nebo na vrcholy hor a mohli se obdivovat kráse přírody.

Někteří říkají, že se v těchto chvílích energií nabíjejí, druzí, že upouštějí páru, aby nadměrné vnitřní síly uspali. Nejsme všichni takoví velikáni s dobrodružnou povahou, bojíme se hlubokých moří i vysokých hor, ale i my méně stateční projevujeme svou vůli a sílu v běžném životě svou prací, ať k obživě nebo jen pro radost. I bez těchto prací by byl svět smutný. Například já: vzhledem k svému věku a zdravotnímu stavu už nemohu chodit po horách, ani se plavit po moři, dokonce nemohu jít ani do lesa na houby, které jsem velmi ráda sbírala a i vařila. Přece jenom jsem se nevzdala úplně všeho. Mám ráda kytičky nejen na louce, ale i ty malé v květináčích za oknem nebo na balkóně. Letos jsem si svůj nevelký balón předělala na miniaturní zahradu. Květiny jsem dala, kam to šlo, jsou v poličkách na zdi, na stolečcích i na zemi. Ještě mám výhodu, že můj balkón i okna vedou do malého parčíku se vzrostlými stromy, které tak nevlídný prostor mezi paneláky svou zelení a útočištěm drobným zpěváčkům obohacuje.

Když mi někdy je smutno, sednu si na balkóně, kde mám křesílko, a sedím mezi květy a zelení. Dekoraci mi tam dělá moje věrná přítelkyně kočka Mejdynka. Odsud pak odcházím nabitá pozitivní energií natolik, že mi už nevadí ani pošmourné podzimní počasí, ani zprávy či programy v televizi. V nejhorším případě si pustím dobrou hudbu podle své nálady a čtu si dobrou detektivku nebo si rozložím své knihy o kytičkách a spřádám plány na novou sezónu pro novou zeleň. Tato práce mi energii vždy dodá a je tak silná, že mi pomáhá přežívat všechny stařecké problémy.

Tak teď nevím, jestli jsem zadání soutěže neobrátila na téma, jak energii získat.