Báseň v próze, slova, která mají hluboký smysl. také mám báseň o slovech.

Pěkné, díky. :-)

Moc mne to oslovilo, díky.

Někdy, když člověk přestane čekat, něco přijde znenadání.

Téměř celý život jsem byla zalezlá v koutku a naslouchala slovům těch, o kterých jsem si myslela, že jsou povolanější než já, jejich slova moudřejší než byla ta moje a čekala a snila. Vaše moudrá slova mi doznívají z Duše, neboť jsem je už slyšela. Byl to snad Bůh, Vesmír, můj anděl strážný, nebo tři v jednom, kteří mi slova plná světla šeptali z 30. na 31. srpna před dvěma lety. Z těch nejtěžších chvil klíčí ta nejkrásnější slova, která nejsou zbytečná. "Pokud chceš rozdávat světlo, sám musíš zářit." ♥♥♥

Podle mě žádná slova nejsou zbytečná. Moc krásné. Děkuji.

A slova, která nebudou zbytečná, můžete adresovat celému světu, i když je třeba vyslovíte pouze ve svém minikoutku bez posluchačů.

V mládí jsem hodně čekala v koutku a připravovala si (asi nanečisto) slova, která v pravý čas věnuji tomu pravému. On měl jiný druh slov a naše slova se nějak minula, což nebyla ničí vina. Myslím, že nejkrásnější slova zaznívají mnohdy v tichu duše jednotlivce nebo i dvojice. Napsal jste to úžasně. Nečekejte, prosím, a mluvte.

Dalibore, moc hezké. Zkrátka kdo si počká, ten se dočká... ☼