Jak už tu jednou někdo napsal, veršům smutek sluší. Jen dodávám, že neprospívá duši.

Jak uhození do tváře studeným netopýřím křídlem, to je když tesknota udeří a slza nesetřená začíná pálit v koutku oka. Touhy mají málo místa, nemají se kam rozpínat, kam vzlétnout a tak v hrudi bolestivě tlačí. Ale slunce když prorazí příkrov temných mraků je o to vítanější. Čirá radost jak zpěv skřivana naplní srdce. A těch chvil rozhodně není málo.

Vaše verše mají tolik tváří,že nevím....

Proč mám najednou pocit,že je něco jinak ? Jako kdyby na Vás padl smutek a ta tesknota,což bych Vám v reálu nepřála,ale básni to sluší.díky