Tady jsme tehdy stáli,
prvně se dotýkali,
jen malé nadechnutí
a potom rozhodnutí.

Bylo to ostýchavé
a někdy zase dravé,
cit nešel do prodeje,
já chtěla Dobroděje.

Dala jsem vždycky hodně,
jas světla, teplo ohně,
vášeň a barvu nebe
a nejvíc sama sebe.

Co bylo, to už není,
ač duch se nevzdal snění.
Dávat své city v sázku?
Jak nezahubit lásku?

Trochu to vždycky bolí,
životní kapitoly,
román víc nenabízí,
a přesto úspěch sklízí.