FEJETON: Když ony jsou tak krásné. A byly moc drahé. Přece je nevyhodím!

FEJETON: Když ony jsou tak krásné. A byly moc drahé. Přece je nevyhodím!
FOTO: Jana Mesarčová

Mnohokrát v našem ženském světě podobné věty byly řečeny. Nesčetněkrát jsme samu sebe i své okolí, tedy maminku, kamarádku, nebo dceru přesvědčovaly, že ten hadýrek ve skříni musí zůstat a smysluplně blokovat báječné polstrované ramínko.

Tolikrát jsme si pošetile nalhávaly onu potřebu mít a nosit kousky oblečení, které bylo více drahé a módní, než nám padnoucí, a tím příjemné.

Je ráno. Ve spěchu upíjím milovanou kávičku. Lítám v negližé a za mnou se neviditelně vlní obláček vůně léty ověřeného parfému. Rádio si pobrukuje Mekyho Čo bolí, to prebolí. Do této chvíle je všechno fajn, nikdo mi do ranního soukromí nekecá. Jen otevřu šatní skříň a ... ?

Jéžíšmarjá, co si mám oblíct?

Bez nápadu koukám do regálků, tu na ověšené věšáky, a tu zase z okna, abych se konečně něčeho zásadního chytila a podle toho namyslela outfit. Vytahuji lehký svetřík, k němu dlouhou splývavou vzdušnou sukni ke kotníkům.

Houbelec! Nemám k tomu plátěné boty! Včera tančily v pračce, dosychají.

Tak jinak. Vytahuji žíhané žluté šaty.

Ne, nemám k nim ty správné legínky,“ a šup s nimi zpět do skříně.

Co ten nový khaki svetr?“ zavrtím se v bocích. „V něm jsem tlustá,“ usadím svůj pokus.

Chvíli přemýšlím a vytahuji pohodlnou minisukýnku, jenomže si vzpomenu, jak mi minule v ní nebylo dobře, protože je už dost krátká s ohledem na můj věk a koneckonců, mám v ní moc hubené nohy. Zamítnuto. Letí do skříně.

Co ty košilové šaty, jemně kárované, moderní, mladistvé, jen doladím bílýma teniskama?“ zkouším barvitou otázkou mou vlastní neúprosnou módní policii. Kdepak, rozkaz zní nevytahovat, protože si vybavuji, že jsem se v nich nedávno cítila jako selka z Horních Rakous. Jen si k nim vzít dřevěné vědro a štokrle a můžu si jít na pastvu povídat za ubučenou Milkou.

No nic, džíny a bílé tričko vše jistí. Rtěnku domáznu na zastávce šaliny. Důležité je, že stíhám. Pokorně sobě slibuji, že tento večer si vše promyšleně nachystám, a hlavně vytřídím kousky, které nenosím, ať už z jakéhokoliv důvodu. Jenomže - sliby, chyby. Večer si fikaně vsugeruji, že zítřejší ráno v pohodě „dám“ a jdu si raději přečíst aspoň jednu kapitolku od Wima Hofa.

Je ráno. Ve spěchu upíjím milovanou kávičku. Lítám v negližé a za mnou se neviditelně vlní obláček vůně léty ověřeného parfému. Rádio si pobrukuje Zagorku Nešlap, nelámej. Otevřu skříň a je tu zas ta bezradnost nad plněním úkolu být šik, ale nebýt jako klaun, vypadat mladistvě, ale ne jako vrásčitý šarpej ve volánech a cítit se fajn, tedy nemuset se kontrolovat, zda oblečení skutečně rafinovaně zakrývá tolik nechtěně pěstěnou, avšak nenáviděnou, břišní slaninku. Času není na zbyt, nostalgicky šáhnu po šatech, které jsem si koupila na loňský večírek, a které mi, podle reakcí okolí, slušely, ale to jsem měla o 3 kg méně a jinou barvu vlasů.

Opět - džíny a růžové tričko vše jistí. Krásné šaty vracím do skříně. Dávám jim milost. Ještě třeba bude příležitost vyvést je do společnosti. Vždyť byly tak drahé, přece je nevyhodím!

 

 

Zpět do rubriky Zpět na homepage
Váš příspěvek do diskuze:
Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte přihlásit
22 komentářů
Jana Jurečková
Nedávno mi řekla kamarádka, že nepůjdeme na procházku, protože má nějaké vyřizování. Využila jsem tento čas k vyklizení své skříně. Měla jsem velké předsevzetí co nejvíc věcí vyřadit. Ale bylo mi to nějak líto. Nakonec byla na hromádce jedna stará noční košile. Třeba se někomu bude hodit. Nebyla roztrhaná ani zalátaná a tak jsem se s ní rozloučila. My ženy jsme prapodivné stvoření. Máme plné skříně a když někam chceme jít neumíme si vybrat. Perfektní postřeh, děkuji.
Soňa Prachfeldová
Čím to, že mi to velmi silně připomíná moji osobu. Jak já se slaďují, když jdeme na zábavu a najednou jako bleskem obléknu něco úplně jiného. Chlap to má bez komplikací. Bezva článek.
Dana Puchalská
Jo almara plná oblečení a já nemám co na sebe??? Skvělý fejeton. Děkuju, pobavila jsem se. :-D
Jana Mesarčová
Pani Pieterove se omlouvam i za redakci za pravopisnou chybicku a doufam a dekuji, ze ostatni ctenarky byly nad veci.
Bohumila Majerová
Podařilo se mi shodit deset kilo a mám nakoupeno, ted budu nosit vše co se v posledních letech zmenšilo v pračce a sušičce hodlám si to užít, páč jsem dva roky nikam nesměla jako odmítač náhubku.
Stanislava Pieterova
“splívavou sukni” ??? Redaktoři neznají vyjmenovaná slova?
Jiřina Tomášková
Velmi vtipný článek, myslím, že přesně vystihuje pocity nás žen. Díky za něj!
Marcela Pivcová
Mám z oblečení několik oblíbených věcí, se kterými se stále nemohu rozloučit. Nevyrostla jsem z nich, bohužel mi ale říkají, že se při příštím praní jistě už rozpadnou. Shánět za ně takové, které by se mohly stát stejně oblíbenými, se mi asi sotva podaří. Tak asi vyberu něco z těch málo nošených a budu doufat, že se mi dodatečně zalíbí. Některé pak rozdám nebo donesu do sběrného kontejneru na charitu, což občas dělám.
Miloslava Richterová
Moc pěkné:-))) není nad to, zakoupit si jednu malou skříň, fakt :-)
Martin Vrba
Některé oděvy si nechávám na památku už od dětských let. Mezi skvosty patří plášť na ruční práce do první třídy ušitý od maminky s vyšitým monogramem na kapse (byl to můj první návrh oděvu), pak manželčiny šaty, které si ušila podle mého návrhu, kde jsem jim namaloval kulaté razítko v průměru 45 cm na přední část poštovní razítko BOSTON 260 56 i s tou nedokonalostí otisku, také mám schované první džíny, které byly ušité od bráchy (bylo mu 17) a byly z bílé džínoviny, takové v Praze měl tehdy málokdo a ozdobou mé sbírky je i kanadský svetr od sestry z USA, na který si našetřila ze svého stipendia k mým 18 narozeninám. I svým dětem jsme schovali několik kousků, které šila manželka. Občas ty věci vytáhneme při rodinné sešlosti a vzpomínáme při tom stejně, jako při prohlížení fotografií. Měl jsem jednu kamarádku, která si léta schovávala jedny džíny, které už nenosila ven, ale používala je jen k tomu, aby se do nich oblékla u zrcadla jednou za 14 dní - byl to signál, že když jí nešel dopnout knoflík, tak se začala postit. Jo - je dobré si nechávat oděv z mnoha různých důvodů. :)
Alena Švancarová
Počtení na dobrou noc je prima.Mužský se k tomuhle vyjádřil přesně jako mužský.Zjistila jsem,že jsou v okolí lidé,kteří sledují co máte na sobě,ne že ne.Hezky jste popsala ty ženské starosti.
Dana Divišová
Tolik věcí jsem rozdala, tolik mi jich ještě zbylo. Jen se do nich nevejdu. Že bych začala držet dietu? Nikdy jsem to nezkusila. Pokusit se můžu. Prostě s některými kousky se mi nechce loučit. Džíny a triko to jistí. Do doby, než koupím lístky do divadla nebo na koncert..ach jo.
Eva Kopecká
Nelpím na věcech...ale s některými se rozloučit je skutečně hodně těžké. Tehdy nebyly chytré telefony a neměla jsem ještě foťák. Aspoň vyfotit jsem si je měla. Jednou jsem viděla v butiku sukni, ta tedy byla. Malá mi byla. A jednou mi známá nabízela svetr, ale já neměla zbytečné peníze. Obě věcičky byly styl patchwork, na tu dobu to bylo skutečně Něco. Dneska taky ale, jak zaváháte, věc je pryč a už se neobjeví.
Jana Šenbergerová
Asi se nenajde moc žen, které by vám nerozuměly. Ať se snažím sebevíc, vždycky mi zbudou ve skříni věci, do kterých se už nevejdu, nebo je nemám kam nosit. Čas od času je vytáhnu, ale nakonec se pokochám a vrátím je, abych se o vymístění pokusila zase někdy příště.
Eva Kopecká
Když jsem byla mladší a štíhlejší, oblékání mi zabralo víc času. Dneska zásadní otázkou není, co si vezmu. Dámy vědí a znají, jak se ptám. Do čeho se vejdu. Věci, o nichž předpokládám, že je již zbytečné mít doma, jsem rozdala zdarma příbuzným, kamarádkám, kolegyním. Byly velice zachovalé, teda ty věci, byly přijaty s nadšením a já byla ráda, že jim slušely a že jim poslouží. Vzpomínám si na některé své kousky, které jsem unosila doslova do vyhození opotřebováním. A lituji je, neměla jsem je nosit. Měla jsem si je schovat a vyhradit jím ve skříni čestné místo. Byly to například krásné nízké černé sandály značky La Halle. Roztomilé lehoučké sportovní baleríny Vagabond. Sukně ze sekáče, béžová s kytičkami, šitá So pruhů ve stylu patchwork. Šaty taktéž z druhé ruky, černé s kytičkami. Sedly jako ulité. Tričko černě lemované vzor duha, s vykrojenými rameny. Všechny ,,holky" se mě ptala, odkud ho mám....obchudek už neexistuje, bylo za hubičku. Ach v moje věcičky....jak jste mi slušely.
Daniela Řeřichová
Moc hezký fejeton se sympatickou sebeironií. Obrázek jako u nás doma. Také mám nabouchanou skříň, přestože každoročně vyřazuji a dávám do Sue Ryder. Módu sleduji, v naší rodině se rádi hezky oblékáme a máme kam nosit. Kultuře odívání by se měly učit děti odmala, aby dokázaly rozlišit vhodnost oblečení pro různé příležitosti. :-)
Libuše Křapová
Honzo, věř, že tohle jako muž nemůžeš pochopit.
Jan Zelenka
To jsou starosti! Já mám pár hadrů a to mi stačí. Peníze raději použiji na něco užitečnějšího. Ale chápu, že dámy mají jiné myšlení.
Libuše Křapová
Jano, přesně tak :-) Ráno tedy nelítám, ale také se jen ploužím. Navíc už mne naštěstí nic lítat nenutí. Ale ty krásné drahé věci ve skříni - já do nich jednou určitě zhubnu!
Hana Šimková
Mám dvě nabouchané skříně a problém úplně stejný jako Vy. Bohužel nikam nechodím a tak to moje krásné oblečení je ve skříni stále. Přece nebudu chodit v drahém kostýmku po městě se psem. Večerní šaty mám troje, ale na ples už nechodím. Otevřu vždy některou skříň, pokochám se a zase ji zavřu, Vím, že bych to měla protřídit a něco vyhodit. Víte ale jak to bylo drahé.?

JSTE TU POPRVÉ?

Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.

Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?