Opuštěné hnízdo čápů pláče na komíně,
dušičková mlha na poli zahaluje dýně.

Oheň v krbu zahání setmění,
lidé doufají, že je to dobré znamení.

Zachumlají se do kabátů, vyhrnou si límce,
jdou prostě zavzpomínat na ty, co neuvidí více.

Andělé na náhrobku mají ulámaná křídla,
věčně se usmívají, dolejte pohár vína!

Zřídka kdy známe kouzla obzorů,
ten dušičkový den, letíme k nim nahoru.

Není hřích cítit se mlád,
ten pocit naději nám může dát...

P.S.

Tento den, 29.10.1990 naše maminka navždy odešla. Nejenom, když jsem básničku psala, myslela jsem na Tebe, mami.