Dnes ráno jsem přijala výzvu manžela - rybáře a vydala se s ním k řece. Zanechala jsem ho svému osudu a vydala se po okolí potěšit se tichem, občasným zvukem nějakého opeřence, bzukotem zatoulaného komára a vstříc slunečním paprskům. Ty se dosud skrývaly za horizontem louky, ale zlatavá barva dávala na vědomí, že to nebude trvat dlouho a jasný kotouč se vyhoupne nad koruny stromů. O pohledy, které se mi naskytly, se ráda podělím.
Jsem již v důchodu patnáct let. Možná je to jen můj pocit, ale nechápu, proč se senioři mají lišit od ostatní populace. Víte, ještě když…
Mé tělo se pomalu řítilo vstříc podlaze. Ale ovládat rychlost v tu chvíli bylo pouze mým zbožným přáním. Ve skutečnosti jsem uklouzla po…
Nejdůležitější je mít vyřešené bydlení. A pokud jde o samostatnou ženu středního a vyššího věku, platí to dvojnásob. To je zásada, které se…
Redakce
„Neboj, budeme tady jen jeden, maximálně dva dny, ani to nepoznáš,“ ubezpečovala mě moje kamarádka Pavlína.
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
-
Kvíz i60 - 18. týden
Tento týden si budete moci prostřednictvím kvízu zavzpomínat na nejslavnější české zpěvačky a…
- Foto dne
