Když svíčka zvolna dohoří,
ve spánku nevnímáš mě asi,
ale svá přání,
klukovská, bláhová,
chlapská i férová,
s brýlemi nesundáš si. 

Když už se do snu ponoříš,
dál si tu sama tiše žiju,
ale svou lásku,
holčičí, bezradnou,
ženskou i záhadnou,
jak šminky neumyju.

Když nebe ránem znachoví,
zamkneme tuhle naši chvíli,
a už den příští,
temný či růžový,
nevidí, nepoví,
jak jsme se rozloučili.