Optimisté žijí déle
Ilustrační foto: pixabay.com

Podivný rok 2020, který je už za námi, nebyl pro většinu světa tím, co se od něho na jeho počátku očekávalo.Čas pokročil, je tu začátek roku 2021. Zatím nikdo neví, jaký bude, ani jak skončí.

Přesto jsou lidé, kteří už teď vědí, že zas nebude o co stát, pak takoví, kteří to neřeší a žijí, jak to jde, ale i takoví, kteří věří, že všechno bude jak má být. Optimisté.
Byly doby, kdy mi byl nějaký optimismus naprosto cizí. Naštěstí už je to jinak. Zažila jsem věci, které mě přivedly k poznání, že všechno, co se mi děje, je závislé na úhlu pohledu. Mého pohledu.

Když jsem pak zcela náhodou objevila v knihovně knihu Heidelore Klugeové Optimisté žijí déle, moc mě zajímalo proč. Nadchla mě tak, že jsem si ji půjčovala opakovaně a domluvila se s naší knihovnicí, že v případě odpisu budu moc ráda, když si ji budu moci odkoupit.
Nakonec se mi povedlo objevit ji v jednom pražském knihkupectví a od té doby patří k mým knižním pokladům. Nepotřebuji žít déle, ale žije se mi lépe, když vím, jak na to.

Možná vás bude také zajímat, proč vlastně žijí déle. Na to je odpověď v jednotlivých kapitolách:

Optimisté žijí déle protože
očekávají jen to nejlepší
věří ve štěstí
jsou ochotni se změnit
si osvojili dobré návyky a postoje
uskutečňují svoje přání
jsou plni sebedůvěry
věří v dobro
přijímají dobré i zlé
prožívají události vědomě
se naplňují radostí
mají v duši klid a mír
vždy dokáží nalézt východisko
žijí, jak chtějí
neznají nepřekonatelné překážky
jsou svobodní
nalézají nová řešení
znají svou cenu
vidí sebe samé takovými, jací jsou
mají rádi sebe samé
nejsou lehce zranitelní
zužitkovávají svoje zkušenosti
jsou plní života
umějí využít čas
dokáží čekat
zůstávají bdělí
nejsou úzkoprsí
si nedělají vážné starosti
myslí pozitivně
dokáží odolávat krizím
mají smysl pro humor
mají vlastní hlavu
umějí říci ne!
umějí říci já!
se líbí sami sobě
rozumějí signálům svého těla
neusilují o harmonii za každou cenu
dokáží usměrnit svoje city
znají svoje síly
mají svoji trucovnu
se dovedou smát
si umějí poplakat
přiznávají svoje slabosti a chyby
umějí řešení problémů odložit
se dokáží vzdát věcí i vztahů
umějí být vděční
jsou hodni úcty
si nechají pomoci
jsou ochotni nechat se překvapit
jsou snílci
neohýbají páteř
neprojevují falešnou skromnost
dokáží učinit první vstřícný krok
se dokáží zkoncentrovat
dokáží oddělit zrno od plev
se dokáží nadchnout

„Většinu věcí, které se píší v knize, člověk tuší intuitivně, a proto je dobré, je mít všechny sepsány na jednom místě. Avšak pokud člověk není niterně odhodlán ke změně, pokud není otevřený novému přístupu k životu, ani tato kniha mu nepomůže.“
Takto knihu hodnotil na internetu neznámý čtenář a já s ním plně souhlasím.

Zpět do rubriky Zpět na homepage
Váš příspěvek do diskuze:
Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte přihlásit
34 komentářů
Alena Švancarová
Každý je magnetem toho nač myslí:slunce máš v duši a budeš svítit,na propast mysli budeš se řítit.
Jana Šenbergerová
Ráda jsem si přečetla všechny vaše příspěvky. S některými vašimi názory souzním, s jinými nesouhlasím, protože moje zkušenost je jiná. Tady ale nejde o to, co vnímáme jako dobré nebo zlé, ale o to, co činí náš život snesitelnějším a lepším. Čtení sebelepších myšlenek nepomůže, proto jen opakuji, co je napsáno výše: ... "pokud člověk není niterně odhodlán ke změně, pokud není otevřený novému přístupu k životu, ..."
Jana Šenbergerová
Mařinko, mám radost, že ses zastavila. Určitě už běháš jako laňka, a pokud ne, lidská chůze také není k zahození. I troška optimismu je lepší než žádný. Potěší mě, zastavíš-li se častěji. Stále se všechno mění, tedy i my, jen někdy jsou ty změny viditelnější a citelnější. Přeji ti krásné dny a klidné noci. ♥
Marie Magdalena Klosová
Milá Janinko, uplynuly vody času, co jsem tady "slídila". Obdivuji, jak jsi věrná. Dle přiložené charakteristiky "optimisty", jsem jím snad ze tří čtvrtin. To se mi podařilo. někdy ovšem to zaskřípe. Ty, jak tě znám, jsi na tomto poli úspěšná. Tak úspěšně pokračuj. Rok 2021 má č. 5, a to je číslo ZMĚNY. Bude určitě k lepšímu. papa mm
Dana Divišová
Jan Zelenka-moc se mi líbí vaše vyjádření. Jsem realista, ale když se moje kamarádka upne optimisticky na něco, což ji nevyvracím, ale byla bych opatrná, tak jí pak úplně zničené musím optimisticky dodávat sílu do života. Řekla bych, že se nikdy nepoučí a ten její optimismus ji ničí. A tak je to po celý život. Vždycky se otřepe a znovu se dívá optimisticky dopředu. Je to možné nebo je to od ní přetvářka, kterou jen já nevidím? Neumím se asi správně vyjádřit, omlouvám se.
Hana Šimková
Pane Martine malá písmena ráda mám, ale skočila mi tam velká a tak jsem je tam už nechala.
Martin Vrba
Paní Eleno Valeriánová, dovolil jsem se vyjádřit k vašemu příspěvku podrobněji, ale nedělám si patent na pravdu, tedy jen tak pro srovnání a hlavně pro zábavu. Vaše názory jsem dal pro lepší orientaci v textu do uvozovek. „Mám dost silné pochybnosti, o tom, že se dá osobnost člověka změnit jen přečtením nějakých myšlenek jiného člověka.“ S tím s Vámi naprosto souhlasím. „Optimisté žijí, jak chtějí. Bez ohledu na jiné? Není to sobeckost?“ Tady už s Vámi nesouhlasím, podle mne optimisté se snaží žít optimisticky, i když jim život uštědří sem tam nějakou ránu a snaží se citlivě chovat i k neštěstí jiných a hledají s nimi stále to pěkné, pro co stojí žít a radovat se ze života. Optimista není ale ten, kdo tancuje na hrobě svého partnera, vážné věci ho skolí stejně, ba dokonce více, protože cítí, že se mu nedaří najít ten svůj, jak si myslel, že neotřesitelný recept na život. Pak ale takový sražený optimista z nebe na zem do bláta sám potřebuje někoho, kdo by ho z toho smutku vytáhl a jen málokdy najde tak silného člověka. „Optimisté si nedělají vážné starosti? A co když se jim do cesty připlete třeba vážná nemoc partnera? Není to sebestřednost?“ Já si myslím, že si optimisté ve skutečnosti dělají vážné starosti také a dokonce větší, než by se od nich čekalo, protože při jejich řešeních nezapomínají uplatňovat stále ten svůj životní postoj, dokud to jenom trochu jde a to je často přetěžký úkol – nevypadnout z role. Nezaměňujte optimistu s flegmatikem. Optimista občas flegmatikovi i „zazávidí“, když už mu optimismus k překonání životní rány nestačí. Opačně to neplatí. :) „Ještě mi tam chybí, že optimisté odejdou z tohoto světa až oni sami budou chtít.“ Tady nejste tak daleko od pravdy (podle mne), hodně veřejně známých životních optimistů, když usoudili po zralé úvaze, dokud takové zralé úvahy byli ještě schopni, se rozhodlo svůj život ukončit sebevraždou. Důvodem bylo, že si uvědomili, že svůj život už nemohou řídit v tom optimistickém stylu a nechtěli být příčinou dlouhého smutku druhých při pohledu na ně a tím méně si přáli, aby byli pro ně zátěží. Byli totiž zvyklí jim jen nalévat svůj optimismus a ne smutek a skepsi.
Elena Valeriánová
Mám dost silné pochybnosti, o tom, že se dá osobnost člověka změnit jen přečtením nějakých myšlenek jiného člověka. Pořád jsou to jen myšlenky někoho jiného. Optimisté žijí, jak chtějí. Bez ohledu na jiné? Není to sobeckost? Optimisté si nedělají vážné starosti? A co když se jim do cesty připlete třeba vážná nemoc partnera? Není to sebestřednost? Ještě mi tam chybí, že optimisté odejdou z tohoto světa až oni sami budou chtít. Nemyslím si, že jsem povahou pesimista, ale takového stoprocentního optimistu bych ze sebe udělat nechtěla.
Martin Vrba
Paní Hano, to byl samozřejmě jen pokus o vtip a snad Vás neranil natolik, že jste rozhodla jednou měsíčně ze svého repertoáru vyřadit všechna malá písmena? :)
Hana Šimková
DOBRÁ RADA PANE MARTINE, TO CHCETE ŘÍCI, ŽE NA NÍ PŮSOBÍM JAKO DŮVOD K SEBEVRAŽDĚ? ALE ONA MI TO SDĚLUJE PO TELEFONU.
Jitka Hašková
Moc pěkné a pravdivé.
Marie Měchurová
Jsem velká celoživotní optimistka, a jsem za to moc vděčná. Mám za sebou velmi pestrý život s nástrahami. Díky této vlastnosti jsem to všechno přežila, a to doslova. Dokonce i padesát let spokojeného manželství s pesimistou. Dnes jsem třeba s velkým nadšením prohlásila, že na jaře si pořídíme slepice. Manžel prorokoval, že nám je stejně zakousne kuna.
Jitka Mošovská
Jsme lidé různí, kdybychom byli stejní, byla by to nuda.
Jitka Mošovská
Jsme lidé různí, kdybychom byli stejní, byla by to nuda.
Dana Puchalská
Jani,moc zajímavý článek, který mně potěšil. Já osobně jsem celoživotní optimista.
Martin Vrba
Paní Šenbergerová stejně si myslím, že postoj k životu se tvoří už ve velice raném věku a že svůj postoj pak člověk už ve skutečnosti moc nemění, ale že je možné se přetvařovat a předstírat optimistu (podle návodu z knížek), a to jak pro sebe dovnitř, tak i směrem ven, což je něco trochu jiného, to určitě chápete, to je tak trochu obyčejná lež – sce z nouze, ale pořád lež. Takoví lidé často těm druhým, skutečným optimistům jejich pravý optimismus závidí a aby je ponížili, a sebe trošku pozvedli, tak je nazývají sebestřednými, ale ono je to jinak, oni jsou přirozeným středem každé společnosti. Jmenuji za všechny třeba pana Vladimíra Menšíka. Proto je tak veledůležité, aby ten malý človíček nebyl v tomto věku nějak raněn. A že i tady platí, že starého psa novým kouskům nenaučíš, vědecky pak platí, že postoje patří mezi získané vlastnosti. Tedy ne přímo od Boha (jak jsem napsal), ale utváří se během socializace, od tří až čtyř let. I když i k tomu musí mít člověk genovou výbavu (a to je taky něco spojeného s Bohem – nebo s Darwinem?), například vrozený smysl pro humor po svém rodiči (prarodiči). A ten může člověka udělat v životě úspěšnějším i když není třeba tak krásný, jako ostatní.
Jana Šenbergerová
Mám ze všech vašich reakcí radost, protože jsem se nesnažila zbytečně. Chtěla jsem napsat totéž, co víceméně stejně napsal Oldřich Čepelka 3.1.2021 17:48. V žádném případě se neřídím radami z knih, ale potvrzují mi mé vlastní zkušenosti. K dokonalosti mám daleko, ale vím, že mohu udělat mnohé pro to, abych se jí přiblížila. Zatímco z optimisty pesimistu nevykřešete, z pesimisty se může stát optimista. Rozhodně nejsem optimista "od Boha", musela jsem se spoustu věcí naučit a mnohé postoje změnit. Myslím, že se mi to povedlo. Očekávám to nejlepší, ale z horšího se nehroutím, protože vím, že i to k životu patří. Rozhodně nejsem "sebestředný, do sebe zahleděný sobec a narcista". Páteř mám bohužel ohnutou ještě z dob, kdy jsem se vnímala jako nehezká, méněcenná a snažila se být co nejméně viditelná, mé sebevědomí se pohybovalo v mínusových polohách. Naštěstí jsem hledala a našla své místo. Kdo nehledá, má mnohem menší šanci najít. Pesimistům se vyhýbám. Život s nimi není vůbec lehký.
Václav Soukup
Myslím si, že pan Zelenka to vystihl dokonale !
Martin Vrba
Pane Čepelka, všechno je možná i jinak! Správný optimista vůbec nezkoumá, zda má všechny ty doporučované vlastnosti pro svůj optimismus a neosvojuje si další do svého portfolia, aby byl dokonalým optimistou. Nad sebou totiž moc nepřemýšlí. On je optimista založením, už na pískovišti se pozná a je spokojen s tím, co dostal od Boha a s tím žije, tedy i se všemi nedokonalostmi, protože ví, že nikdo není dokonalý a že se žít musí! A platí, že z mrzouta neuděláte optimistu ani pětiletým večerním studiem při životě a sobotním lechtáním na chodidlech.:)
Martin Vrba
3.1.2021 v 10:04 Hana Šimková píše: Mám kamarádku, hroznou pesimistku a žije už dlouho a docela dobře. Akorát jednou do měsíce vyhrožuje, že se zabije. Moje dobrá rada pro paní Hanu Šimkovou: Přestaňte ji tedy jednou do měsíce navštěvovat.:)

JSTE TU POPRVÉ?

Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.

Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?