Život byl kdysi těsná klec,
a teď je volnost nakonec,
mě neváže už zemská tíž,
chci stále vzhůru, k Slunci blíž,
mně nestačí už pevná zem,
jsem živel, musím za ohněm.

A jako tulák, který věčně bloudí,
chci cítit sílu, která z tebe proudí,
až blízko vřídla nebude vyhnutí,
shoří má křídla a žár mě pohltí,
teď ještě planu, touha neustává,
ty jsi můj gejzír, moje žhavá láva.