Tak už je to tady - definitivně končí "babí léto", stromy se pomalu zbavují svého zlatého listí. Projít se takovým parkem je opravu krása - zlato všude kolem, ještě lehce kontrastuje se zbytkem zeleně nebo s rudou barvou těch fešáků, kteří chtějí mít něco zvláštního. 

Labutě na rybníku jsou už veliké, ještě jsou v houfu, ale již brzy možná rodný rybník opustí a poletí si hledat jiný domov. Snad tu zůstane alespoň rodičovský pár a na jaře se bude ten věčný, přírodní kolotoč opakovat, opraví hnízdo a matka usedne na nová vejce, aby dala život dalším dětem. Teď ale nastává smutná doba tmy a  nevlídného počasí s deštěm a mlhami, které nerozpustí ani unavené sluníčko. Ale nebudeme smutní nekonečně, brzy se budeme těšit z adventního času a přípravou na nejkrásnější svátky roku - Vánoce.   

Bohužel, osud si s námi, lidmi, trochu nešetrně zahrál a poslal na nás zlou a nečekanou nemoc, coronavirus. Věřící to možná vidí jako trest Boží za naše chování. A možná mají pravdu. Lidstvo se poslední dobou opravdu až příliš vzdálilo tzv. Desateru Božích přikázání. Odvrhli jsme morálku, lásku k bližnímu, nectíme rodinu, nemáme soucit se starými  nebo hendikepovanými lidmi, zavrhli jsme uznávané autority a nahradili je chvilkovými hrdiny ulice. Všemu vládnou jen peníze, ostatně, na to už poukazovali Horátius a Seneca: "Peníz je nejvyšším králem v zemi." "Zlatem se otevírá vše, i brána podsvětí."

Když vím, jak dopadla Římská říše, děsím se budoucnosti našich dětí. Nechci končit tak bezútěšně, věřím, že po noci přichází den a ten snad přijde i k nám.