Od "nepaměti" lidé touží po lásce. V mládí lidé zažívají vášnivé pozemské pocity lásky, často brzy končící. Ve svých láskách pozemských naleznou se okamžiky Lásky nebeské a lidé mohou se dostat do vyšší dimenze bytí, pouze však nakrátko.

.Pozemská láska často zevšední, pokud lidé v lásce "nerostou". Růst v lásce znamená tolerovat, odpouštět, nesoudit a žít se svým protějšem takovým, jakým jej příroda stvořila. Pokud takto lidé žijí, soužití stává se šťastným a lidé se poté mohou ocitnout v dimenzi bytí, které nachází se výše a je naplněno Milostí a Láskou od Onoho. Egoismus, kritika a jiné "neduhy" lidí se ztrácejí a pozornost je stahována do nitra člověka. Poté člověk rozdává lásku mnoha lidským bytostem a všemu kolem nás a pociťuje štěstí z bytí. Každý detail, každá drobnost jej zaujme a rozvíjí svoji kreativitu.

Na této Zemi nemusíme žít jen podle světských zákonů, jsou zde Zákony, převyšující, dávající lidskému životu mnohem širší prostor.