Taxistory 5: Sestry
Ilustrační foto: the-budapest-guide.com

Je jaro, krásné dubnové odpoledne, sluníčko svítí jako o závod. Ulice jsou plné usměvavých lidí, zdá se, že dnes mají všichni dobrou náladu. Dokonce na ulicích žádné kolony, ale ani žádní zákazníci. Vracím se ze Strašnic do centra, až u Olšanských hřbitovů mě staví elegantní, asi tak padesátiletá žena. Zastavuji, paní nastupuje a řekne jen "do Břevnova". A sotva dosedne, zoufale se rozpláče.

Co teď? Jedu a mlčím, je mě jí líto, ale nechci se vnucovat, jen se zeptám, jestli jí nemohu nějak pomoci. Mlčky zavrtí hlavou, ale za chvíli se zklidní a začíná se omlouvat. "Byla jsem za sestrou na hřbitově, poradit se, ale neporadila.Třeba mi poradíte vy, třeba vás Jiřinka poslala. Prosím, nezlobte se a vyslechněte mě."

Nevím, co na to říci a tak rozpačitě mlčím. A paní pokračuje. "Byly jsme tři sestry a Jiřinka, naše nejmladčí a nejhezčí, se jediná vdala. Bylo jí už čtyřicet i její muž byl starší a za rok přišel Petříček. Byli nesmírně šťastní a my s nimi. Za necelé dva roky Jiřinka zemřela na rakovinu prsu. Byla to hrozná rána, švagr se zhroutil a o Petříčka ztratil zájem. A tak já a moje starší sestra se o Péťu staráme a milujeme ho a on nás. Teď je mu osm let. Jeho otec na něj posílá peníze, k narozeninám a na Vánoce posílá dárky. Žije teď na Slovensku. Jednou,nebo dvakrát do roka Péťu navštíví a nám je vděčný, že se o chlapce staráme."

Paní se znovu rozplakala, ale po chvíli pokračovala. "Včera přišel dopis, švagr píše, že se v červnu bude ženit a zůstane na Slovensku. Jeho žena má dvě dcerky a na Péťu se těší, syna si prý moc přála. A tak máme chlapce připravit na stěhování, první třídu ať ještě dochodí v Praze a do druhé už půjde v Bratislavě."

Vůbec se nedivím jejímu žalu, sama jsem z toho špatná, i mně se chce brečet. Ta paní dobře ví, že otec je v právu, že proti němu nemohou nic podniknout. Petříka je jim líto, vždyť otce vlastně nezná, půjde mezi cizí lidi a ani jim nebude dobře rozumět. Neporadila jsem a také už se mi nezdál ten dubnový den tak krásný. Tenhle příběh je moc smutný, ale i takové stály za zaznamenání.

Zpět do rubriky Zpět na homepage
Váš příspěvek do diskuze:
Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte přihlásit
2 komentáře
Zuzana Pivcová
Jsem ráda i za tenhle smutný příběh. Život má mnoho podob a Vy je umíte ve svých příbězích dobře zachytit.
Jitka Chodorová
Olinko,příběh každého z nás je ojedinělý,tobě se v taxíku lidi svěřovaly s tím horším,co je v životě potkalo,i tento příběh je velmi smutný,až dojemný,zvláště,když šlo o život malého chlapce,děkujeme,že jsi nás nechala si ho přečíst,v tom smutku té paní se ale stačilo projevit i její dobré srdce.

JSTE TU POPRVÉ?

Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.

Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?