A konec bez příčiny
Ilustrační foto :pixabay. com

Byla jsem jako cesta,
po níž se kráčí k tobě,
znala jsem tvoje gesta
i slova k nápodobě,
byla jsem oblak bílý,
za nějž se slunce skryje,
ledy, co povolily
v náručí poezie.

Byla jsem jako snaha,
která se upřít nedá,
ztracená rovnováha,
když horkost na rty sedá,
a pak zas voda čistá,
nad kterou v světě není,
naděje sebejistá,
než zmizí bez loučení.

Byla jsem jako řeka,
která tě plavat nutí,
vyhlídka do daleka,
tvé vlastní rozhodnutí,
modlitba v nočním tichu,
obava z tíže viny,
tvá láska bez ostychu
a konec bez příčiny.

Zpět do rubriky Zpět na homepage
Váš příspěvek do diskuze:
Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte přihlásit
15 komentářů
Jitka Chodorová
Já nevím co napsat, ale rozumím Ti a děkuji. Také souhlasím s komentářem pána pode mnou.
Rostislav Mraček
Kdyby pro nic jiného, pro takovéto verše stojí za to, naučit se číst!
Danuše D'Engeli
Krásné, světelné verše, vyjadřující rozhodnutí být tady pro všechny....:)
Helenka Vambleki
Smutné, ale takový už je život
Eva Mužíková
Zuzko. Tvé verše jsou smutné, krásné, asi vypovídají o jedné etapě Tvého života.
Dana Puchalská
Zuzko, n á d h e r n á poezie.
Alena Vávrová
♥♥♥
Jana Šenbergerová
:-)
Marie Doušová
Zuzko, Vaše básně vždy prožívám celým svým srdcem a moc Vás obdivuji, jak umíte vyjadřit lásku krásnými slovy.Dík.*************
Anna Potůčková
Zuzko, tvé verše o lásce jsou úžasné! I přes to, že mnohé jsou smutné.