Jano díky :-). Kocoura do práce bych bývala klidně brala, kdyby to šlo. Sedí mi u ruky aspoň teď. Děti jsou fajn. Dokud pak nepřijde moment, kdy na každou otázku říkají: Dobrý... nebo: Nevim.... v pubertě.

Tak abyste zbytečně nedoufala, Ireno, :-)) - dětských "vejšplechtů" já mám spoustu, i si je zapisuju a o některé jsem se s vámi, íčkaři, už i několikrát podělila ve svých článcích. Děti jsou v tomto doslova nevyčerpatelná studnice. Tak namátkou si vzpomínám: na otázku, jestli tříletá vnučka ví, co dělá táta v práci, jsem obratem dostala odpověď: No pšeci musí tam jezdit, aby hlídal toho zezavého (zrzavého) kocourka, co jsme mu tam dali ! P.S. Taky bych ráda brala peníze za hlídání nějakého toho kocoura ! :-))

Pane Františku, děkuji. Já jsem právě doufala, že mi čtenáři napíší zase jejich dětské výšplechty (tedy ne jejich, ale potomstva) :-)

Takové a podobné rozhovory moc dobře znám. Vedl jsem je jak se svými syny, tak s vnučkami. Třeba o tom jak se na nás prababička dívá z nebe a musí dávat pozor, aby nespadla. Nebo je zajímalo, jak tam ti umřelí v tom hrobečku chodí? A jiné a jiné rozumy. Ale věřte mi, nebylo pro mě nic hezčího než držet malou, teplou ručku ve své dlani, jít a povídat si a poslouchat ty krásné nesmysly. Díky za vzpomínku.

Člověk se s dětmi zasměje i zamyslí, kolik rozoumku v sobě mají.

Malá, ale šikovná. :-)

Děkuji za vaše komentáře. Vladislavo, to je také hezká hláška... Věro, nemáme bližší vztah ani k vodníkům - ani k podvodníkům :-) .

Odzbrojující dětská bezprostřednost ;-)) .

Pěkné, dětské.

Irčo, blahopřeji ti ke vnučce. Vy máte v rodině nějaký mimořádný vztah k podvodnímu životu? :-)