Fíha! Wow! Fuj! Tak nehezky nečesky tu jásám, místo abych vyhrkla: Pane, jo!

Koláč s láskou upečený k snídani je připravený. Pro dva když se lože chystá, na zemi je více místa. Dohořívá svíčka, padají mi víčka. A ta malá ještěřička, schoulila se do klubíčka. Její drápky maličký rozpustilý básničky škrábou na mý záda. jak moc mě má ráda. _______________________ Tak nějak to je a řekl bych, že je to tak dobře. Poezie se především žije. Pak se třeba o tom může i napsat. Když to někdo tak umí jako Zuzana.

Obdivuhodné, Zuzko, obvzláště ta poslední sloka.

Dobře děláš Zuzko,já už jsem taky tyto city vzdala,i když někde v nitru čekají,až je "on" vysvobodí.Někdy mám pocit,že už to bude,ale pak je zase pošlu zpátky,do pohádky...

A to já zase ne, i kdybych si měla palici natlouct.

Zuzko, ty jsi zase neporazitelná v těch tvých procítěných verších. Já už tyto city vzdala.