Také já se chci přidat ke vzpomínkovému tématu.To vzpomínání není moje, ani být nemůže, vzhledem k mé maličkosti. Vyprávěla mi to maminka.
Můj dědeček byl sklenář a prý hodně dobrý. Vybrali si ho proto, aby opravil zasklení barevných oken v Chrámu svatého Víta v Praze. Výšky se dědeček nebál, a zasklíval tedy nahoře barevná okna, když najednou zasvítilo prudce slunce do okna a dědečkovi do očí a odchlípla se mu sítnice. Nevím, jestli je to úplně dobrá diagnóza, ale dědeček oslepl. Byla to pro drobného řemeslníka úplná katastrofa, ale o tom pokračovat nebudu.
Teď tedy k té vzpomínce. Když jsem se narodila, tak už dědeček neviděl, tak si mne prohlédnout nemohl, ale měl prý z mého narození velkou radost.Musel si mne ale prohlížet jenom rukama a říkal prý vždy: "Kde jsou ty moje nožičky, kde jsou ty moje ručičky."
Když už jsem začala vnímat, tak dědeček mezitím zemřel, a tak vlastně ani já jsem ho nikdy nespatřila. Ještě dnes je mi to líto.
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
-
Kvíz i60 - 18. týden
Tento týden si budete moci prostřednictvím kvízu zavzpomínat na nejslavnější české zpěvačky a…
- Foto dne