Šuplíček vzpomínek
Foto: autorka

Zapojuji se do hry vyhlášené naší redakcí a plním úkol číslo sedm.

Kam až sahá moje paměť? Jako z mlhy se vynořují vzpomínky, jenž  jsou zasunuty v šuplíčku mého dětství. Mých pár let, přesně šest, které jsem prožila na rodném Slovensku. I když většinu vzpomínek upozadily události po odchodu ze Slovenska, novější a dravější.

Snad tou nejvzdálenější vzpomínku je tato. Stojím s maminkou  na zahradě a čekáme, až kolem pojede s vozem taženým párem koňů můj otec. Vidím se, jak poskakuju v hubertusu a na blížící se koňský povoz netrpělivě pokřikuju. Bylo to na jaře a to mi mohlo být tak tři a půl. Měla jsem jet s tátou, měla jsem to slíbeno. Táta něco zavolal a maminka říká, že dnes se nesvezu. A já na to (a to si, prosím, pamatuji)  to je kokot! Dostala jsem herdu do zad, možná proto si to pamatuji a máma se ptala: čo si to povedala?!  Že je to kohút, odpověděla jsem pohotově. No co, v sousedství měli čtyři kluky, tři z nich byli starší než já, tak jsem měla dobrou školu.

V tom hubertusu jsem chodívala od podzimu do jara. Měla jsem docela dlouho dudlík a už byl značně ocumlaný, ale já se ho nechtěla vzdát. Naši si se mnou nevěděli v tomto směru rady. A jednou se mi dudlík ztratil. Prý jsem řvala snad týden jak pominutá, ale třeba to není ani pravda – na to si teda fakt nepamatuji. Zato si pamatuji, když jsem na podzim poprvé oblékla svůj hubertus a sáhla do kapsičky a vylovila dudlík! Sláva. Jenže už mi nechutnal.

Další moje vzpomínka je právě na hry u sousedů. Měli tam na dvoře vysoký ořech a statné moruše. Moruše byly v ohradě a pod nimi drůbež – kachny, husy, slepice, krůty. Všechny ty potvory, co žerou a s….. A do toho plno spadaných zralých sladkých moruší. Na ořechu jsme měli houpačku. Já na houpačce a jeden z kluků mě houpal. Vysoko, převysoko. Najednou se větev odlomila a já pěkně přes plot zahučela mezi tu drůbež a moruše. Nechtějte vědět, jak jsem vypadala. Mohla jsem mít asi tak pět roků.

Další vzpomínky se vynořují z hlubin zapomnění. Některé si ani nechci připomínat. Ale jiné jsou milé, třeba na dědu, který měl vždy pro mě v kapse ořechy. Na babičku, která chodila, co si pamatuji, v černém a pod polštářem si schovávala sáček čokoládových bonbónů. Už tehdy. Vzpomínky nechám zapadnout zpět do toho mlhavého šuplíku a pevně ho uzavřu.  

Zpět do rubriky Zpět na homepage
Váš příspěvek do diskuze:
Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte přihlásit
22 komentářů
Jindra Hubačová
Hezké a veselé vzpomínky, jak vypadal Tvůj kabátek po pádu, si dovedu živé představit, maminka měla jistě radost. Dekuji, Elenko.
Lenka Hudečková
Elí, krásné vzpomínky sis vybavila :-)
Jitka Hašková
Hezké vzpomínky. Mě se vybavují jenom ty smutné, tak to nechci psát.
Soňa Prachfeldová
Když se člověk ponoří do vzpomínání, jaké detaily se vybavují.
Eliška Murasová
Představila jsem si Tě v tom huberťáku, moc milé vzpomínání...
Zdenka Soukupová
Moc hezké vzpomínky. Při čtení se mi taky pár střípků vybavilo. Zkusím si je cvičně napsat.
Mirka Motyková
Moc pěkné vzpomínání Elen.
Jan Zelenka
Pěkná vzpomínka, taky něco napíši.
Irena Mertová
Elen, to jsou hezké vzpomínky, máš jich z raného věku opravdu hodně :-)
Hana Rypáčková
Hezké, hned jsem taky vzpomínala...

JSTE TU POPRVÉ?

Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.

Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?