Již jako dítě jsem milovala zvířata, a to hlavně psy. Jako malé batole jsem tahala za sebou provázek a na něm jsem měla uvázaný kus papíru a to byl můj HAF. Všude jsem ho za sebou vláčela. Jak jsem rostla, stále moji rodiče ode mne slyšeli "Mami, tati, kupte mi psa". Když budeš mít samé jedničky, tak třeba psa dostaneš. Tak jsem se snažila a myslíte, že byl pes? Ne, nebyl. Bylo to krásné světlemodré kolo, zn. Pionýr, s koženým sedlem. Lhala bych, kdybych řekla, že jsem z něho neměla radost. A když ani další roky pes za jedničky nebyl, nebyly pak už ani samé jedničky.

Když už jsem byla na střední, rozhodla jsem se, že na Štědrý den pod stromeček daruji rodičům, mladší sestře a hlavně sobě, štěně! Přece o  Štědrém dnu pejska rodiče nevyhodí a necháme si ho. Strašně jsem se těšila. Podařilo se mi přes kamaráda sehnat takové bílo-černo-hnědé klubíčko chlupů, dala jsem mu krásnou červenou mašli a připravila jsem krabici. Ve stejném domě bydlela moje kamarádka, která byla ochotna si štěňátko v krabici vzít k sobě a já, že si ho vyzvednu, až budeme po večeři, a přidám krabici se štěňátkem mezi ostatní dárky pod stromek.

Když jsem si přišla ke kamarádce, tak její rodiče se na mě moc vlídně netvářili. Ale byly Vánoce, tak se zlobili jen trochu, Štěně řádilo, skoro jim shodilo stromek a že by sedělo v krabici, to ani náhodou. Mašli si sundalo, krabici potrhalo, udělalo pár loužiček a kousalo všechny do palců u nohou. S polorozpadlou krabicí a štěňátkem bez mašle, z té už zbyly jen cáry, jsem přišla k našemu vánočnímu stromku a veselé štěňátko jsem strčila mezi dárky se slovy: "Koukejte, co nám nadělil Ježíšek".

Rozpačití rodiče zprvu moc radosti neprojevili, ale časem si naši chlupatou fenečku, které jsme říkali Robina, zamilovali. Hlavně táta, který s ní denně po práci podnikal dlouhé vycházky, a když jsem si  vzala Robinku na víkend a jela jsem s kamarádkou  k ní na chatu, tak táta najednou nevěděl, co má dělat. Robka mu chyběla. Mamka už takovou radost neprojevovala, protože byla úzkostlivá na pořádek a na psí chlupy si nechtěla zvyknout. Ale ráda ji měla. To byl můj první pes, na kterého nikdy nezapomenu.