Ten nejmenší se zakoukal ve světě lidí a nestihl se vrátit do skály. Pobíhal, volal, hledal, až uslyšel ťukání z malé chodby pod hradem. Šel za hlasem a došel až na Lipnici asi 10 km vzdálené od hradu, kde pracovali kameníci v lomech. Poprosil o práci, a protože mu kutání nebylo cizí, šla mu práce hezky od ruky.

Po roce se v období před Velikonocemi začal vyptávat na cestu na hrad. O Velkém pátku odešel, a protože se bál, aby se skála zase nezavřela, než dojde k ní, nezastavil se až pod hradem, kde se napil ze studánky pod skálou. Od té doby se jmenuje Permoníkova. Kousek od ní je ještě jedna - U tří jezírek. Chvilku trvalo, než jsme ji našli. Je zanedbaná, opomenutá. Ke třem jezírkům jsme také došli, a to po naučné stezce Březina, která je okružní. Je pojmenovaná po Otakaru Březinovi, který založil v Humpolci školu, dnešní zemědělskou. Na této stezce je k vidění i štola po těžbě zlata, dojde se až k židovskému hřbitovu a hradu Orlík, na kterém je vybudovaná rozhledna. Bohužel v zimním období je hrad nepřístupný. V létě určitě stojí za podívání nejen hrad, ale z rozhledny je nádherný výhled do okolí. Vyhládlo nám, a tak v místní rozkošské restauraci přišel oběd k chuti. Mají otevřeno denně a na jídelníčku je velmi často zvěřina.

A když už jsme na Rozkoši - část Humpolce - tak jen asi necelý kilometr směrem k HB po silnici se nachází Bransoudov. V dávných dobách malá vesnička a později statek, dnešní chatová osada s památnými stromy, svědky dob dávno minulých. Tři rybníčky za sebou v hodně hustě zarostlém a mokrém prostředí. Přesto je zajímavé je obejít a pokochat se stromy s obřími rozměry.