Říkáš:miluji tě a já se přesto soužím,
zapudit svou divnou bolest toužím.
Něco je jinak než má být,
s takovým pocitem je těžko žít.

Kdy řekneš konečně, že mi to sluší?
Kdy porozumíš smutné mé duši? 
Kdy kytku koupíš a z lásky mi ji dáš?
Kdy mohu uvěřit, že jedině mě rád máš?  
Kdy dodržíš své věčné sliby?
Kdy uznáš, že i ty máš chyby?
Kdy řekneš, že jsi se mnou rád...

Zase jsi řekl: miluji tě a prázdno v očích máš,
říkáš to stále a význam slov jen těžko znáš.
Je to tvůj denní pozdrav a věčné mé prokletí,
ta slova bych hned vyměnila za tvé objetí.